TJ Kyje Florbal. Jméno, které už 10 let tvoří neodmyslitelnou součást pražského florbalu. Poslední dobou se však stahují mračna a temné vody nad tím naším klubem. To, že ta naše bárka ještě neklesla úplně ke dnu, není zázrak, ale „dílo“ nás pozůstalých, kterým stojí za to (i přes jistě právoplatné výčitky a poznámky manželek, přítelkyň, kamarádů a ostatních blízkých) se sejít s několika dalšími blázny a jít do toho takříkajíc na krev.

O tom jsem se ostatně mohl (a nejen já) přesvědčit tuto poslední dubnovou neděli v hale Pod Juliskou, kde končila sezóna 2013/2014 PH+SČ přeboru mužů divize A. O tom, na jakém místě sezónu skončíme, už bylo jasno dávno dopředu, ale kdo nás doprovodí někam dolů, o to se ještě svedly tuhé boje.
První zápas nám nabídl souboj s Falcons Žižkov, tedy jedním z mála týmů, které jsme letos připravili o nějaký ten bodík (remíza 2:2). Při pohledu na naše prořídlé řady, tedy přesněji – na naší pouze jednu řadu – slovy 5 lidí do pole + golman (sebe jako nemocnou rezervu pro všechny případy nepočítám), se určitě Žižkovákům sbíhaly sliny na tři sladké bodíky. Nicméně chvíli po úvodním hvizdu dostal Petr pas od Zdendy a nenápadnou bekhendovou střelou nás poslal do vedení 1:0. Na to, kolik nás bylo, se hrálo docela vyrovnaně, ale závěr první části patřil opět nám – dva slepené góly znamenaly odchod „do šaten“ za stavu 3:0 pro modrobílé. Po přestávce přidal Petr svůj třetí gól a 4:0. Žižkovští nepřestávali kroutit hlavami a tak trochu nechápali co se děje. Přeci jenom hráli proti pěti lidem No, i tak se jim podařilo snížit na 1:4. V čase 4:21 jsme dostali možnost hrát přesilovku, kterou jsme hned za 6 vteřin využili – 5:1 pro nás. Bohužel to, že nás bylo jen 5 florbaluschopných, se začalo projevovat ke konci druhé a hlavně na začátku třetí třetiny. Kluci začali dotahovat a v polovině závěrečného dějství to bylo už jen o gól, 5:4. To jsme sice chytili druhý dech, ale Žižkovský kapitán to vzal na sebe a táhlou střelou v čase 8:82 vyrovnal na 5:5. Pár šancí na obou stranách ještě bylo, ale konečné skóre se již neměnilo. Před zápasem by to každý bral všemi deseti, nicméně vzhledem k průběhu, to bylo určité zklamání.
Druhý zápas nás čekali oranžoví Vrtuláci, tj. Ressler boys. Myslím si, že to byl podobně vyrovnaný zápas jako se Žižkovem, klukům se až tak úplně do tvorby hry moc nechtělo, takže nás taky sem tam nechávali hrát, ale na rozdíl od prvního zápasu, kdy nám „tam“ spadlo skoro všechno, tak tentokrát „tam“ nepadlo skoro nic A když už to vypadalo, tak Filip Trousil v bráně Resslerů vytáhl nějaký ten ligový zákrok a většinu míčků nevytrousil ani z rukou, natož pak za brankovou čáru. A to jsme hráli čtyři přesilovky. Prostě nebyly síly.
Jak jsem to viděl já, tak je snad skoro možná škoda, že jsme téměř celou sezónu hráli v tolika lidech. Hra v pěti má, dle mého názoru, hned několik výhod:
– do hry je zapojen celý tým
– odpadá zbytečný čas promarněný střídáním
– s tím zároveň odpadají možné zmatky spojené se střídáním samotným (kdo za koho, kdo s kým, kdo půjde na přesilovku atd.)
A co je hlavní – TJ Kyje hrají prostě nejlépe, tak nějak týmově.
Otázkou zůstává, zda je tento stav udržitelný i pro další sezónu, protože bychom asi museli trénovat tak třikrát týdně, z toho minimálně jednou pouze fyzičku :-), abychom byli schopní držet krok s ostatními.
Co je asi jasné je to, že pokud to potáhneme dál, tak klesneme o pomyslná dvě patra níže, tedy do tzv. 8mičky. Mám informace, že by se snad měla „zakládat“ i 9ka, takže bychom teoreticky neměli být úplně na dně. Uvidíme. Ono se prý stejně uvažuje o totální reorganizaci soutěží, v plánu je další přeskupení – něco jako okresy, aby se ještě zkrátily vzdálenosti mezi jednotlivými týmy. Takže nás možná časem čeká „Okresní přebor“. Nechme se překvapit, co na nás ta Unie nakonec přichystá. Užijte si prázdniny, dovolené a jiné odpočinkové aktivity, za ten nedělní výkon si to zasloužíte!
P.S. Za společné fotky děkujeme (a teď nevím) sl. nebo pí. Tereze Lucké. Díky!